Tai Chi fórum
Na této stránce budeme pravidelně zveřejňovat rozhovory
s významnými učiteli Tai Chi v Čechách.
s významnými učiteli Tai Chi v Čechách.
„Každý má svojí sestavu, svojí cestu.“
Kvůli rozhovoru o čínském cvičení taiji jsem se vypravil do pražských Holešovic. Zde se v jedné z bývalých továren blízko Libeňského mostu skrývá škola mistryně Zhai Hua, která před 14 lety přinesla do Čech rodinný styl Chen. V tělocvičně mě překvapuje cvičící mistr Zhai Hong Yin, otec mistryně Zhai. Jak se dozvídám, chodí sem praktikovat, když je pod sněhem jeho oblíbené místo ve Stromovce. Pohyby mistra taiji jsou zcela proměněné cvičením: uvolněné, jisté, přesné. Totéž mistrovství znám ze cvičení jeho dcery.Když mistr Zhai Hong Yin docvičil, měl jsem možnost položit oběma několik otázek.
Věnujete se cvičení taiji již několik desetiletí a za svůj život jste toto učení předal řadě žáků, včetně Vašich dětí. Jak cvičení taiji prospívá člověku?
ZHY: Myslíte, jak prospívá tělu, nebo duchu? Tělu přináší pevné zdraví. Říct, jak ovlivňuje ducha, je těžší. Duch působí na tělo, takže když cvičí duch, pozitivně to ovlivňuje i zdraví člověka. Člověk, který cvičí taiji, má energii celý den a udělá víc práce. Ale při taiji se cvičí hlavně čchi. Proto je tak prospěšné pro zdraví.
O pojmu čchi se často mluví v souvislosti s čínskou medicínou. Co to vlastně čchi je?
ZHY: Čchi je síla, kterou člověk může cítit, ale nemůže vidět. Tato síla udržuje člověka při životě. Čchi obíhá v těle po drahách, které se používají při akupunktuře. Při taiji se velmi zahřívá oblast ledvin, člověk má ledviny doslova jako oheň a toto teplo se přelévá do ostatních orgánů. To je základem cvičení čchi kung. Podobně jako při meditaci se skutečný pohyb odehrává uvnitř. Taiji není nic jiného než čchi kung v pohybu.
Jaké léčivé schopnosti má čchi?
ZHY: Každý orgán má svou vlastní energii, stejně tak i každá věc na světě. Když člověk cvičí, odchází nemoci spojené s jangovou energií do nebe a nemoci spojené s jinovou do země. Taiji se cvičí kvůli oběhu jangové a jinové energie.
„Čchi má více síly nežli li.“
Ale taiji je přece v Číně považováno za bojové umění. Jak se znalost proudění čchi projevuje v boji?
ZHY: Když se podíváte např. na shaolinské kung fu, vidíte, že bojuje ven, silou a rychlostí. Při taiji cvičí člověk uvnitř, cvičí čchi. V Číně říkáme, že čchi má více síly než „li“ – fyzická síla. Taiji také pracuje s energií druhého. Každý pohyb v sestavě má své vlastní použití v boji.
Jak si mám působení čchi představit? Můžete popsat, co znamená cítit čchi?
ZHY: Když cvičím dlouho a postavím se na špičky, cítím, jak mě nebe samo přitahuje. Když chci dolů, stačí změnit dýchání a zase na mě začne působit země. Kdo cvičí tento pohyb, má pocit, že jeho tělo je úplně lehké a může létat. Jenom to vše trvá dlouho a člověk musí vydržet. Po 30 letech cvičení už cítí dobře.
Při taiji také hodně záleží na místě, kde cvičíte. Jak se Vám cvičí tady v Praze?
ZHY: Záleží na konkrétním místě. Škola mojí dcery má velmi dobré proudění čchi, velmi dobrý feng shui. Mluvil jsem o tom s lidmi z jiných škol a říkali to samé. Tělocvična je orientována jih – sever a na obou stěnách jsou okna. Kousek odtud je velká silná řeka. Cvičit blízko tekoucí vody hodně pomáhá.
S dalšími otázkami jsem se obrátil na mistryni Zhai Hua.
Stejně jako Tvůj otec učíš čínská bojová umění shaolin a taiji už řadu let. V kolika letech jsi s cvičením začala?
ZH: Cvičím od svých čtyř let. Nejprve mě učil doma otec. Jsem první dítě. Rodina pro mě chtěla jen to nejlepší, a proto jsem musela umět všechno. Můj táta mě bral s sebou, kdekoli cvičil. Zamlada se věnoval hodně zápasu a shaolinu. Pamatuji si, jak mě všude nosil na ramenou. Když ale uviděl, že někdo cvičí venku na ulici, hned mě shodil dolů, zapomněl, kde jsem, a šel se přidat.
Cvičila jsem tradiční sestavy shaolinu a často jsem s nimi i soutěžila. Teď se ale v Číně cvičí nové sportovní sestavy. Ty jsou pouze pro efekt, pro diváka. V něčem se podobají tanci. Když jsem působila v oficiálním týmu, všichni se mi smáli. Viděli, že cvičím dobře, ale staré sestavy nejsou na pohled tak pěkné. Lidé zapomínají, co znamená bojové umění.
Otec Tě tedy naučil tradiční kung fu. Učil Tě také taiji?
ZH: Nyní učím taiji rodiny Chen, zatímco můj otec vyučuje Yang. Chen jsem poznala až na vysoké škole v Singapuru, kde jsem potkala mistra Zhu Tiancai. Jeho taiji se mi velmi líbilo, protože klade důraz na střídání síly a uvolnění. Původně jsem vlastně vůbec nevěřila, že je to taiji. Taiji jsem se totiž učila už na škole, ale to byl oficiální styl Yang, 42 a 88 forem. V Číně tehdy nebylo možné cvičit staré styly, jako je Chen. Mistr Zhu Tiancai mi nabídnul, že se můžu stát jeho žákyní.
Jak probíhal Tvůj trénink u mistra Zhu?
ZH: Vstávali jsme v pět hodin ráno a běhali. Pak jsme cvičili na mostě ve vedlejší vesnici. Voda hodně pomáhá, aby člověk dobře cítil čchi. Měla jsem zvyk ze shaolinu a bylo pro mě těžké uvolnit se a začít cvičit jinak. Odpoledne jsem mívala trochu času na sebe. Večer jsme zase cvičili.
Shaolin a taiji jsou jako oheň a voda. Muselo být těžké přeučit se ze shaolinského kungfu na taiji…?
ZH: To bylo. Mistr si ze mě dělal srandu, že necvičím taiji, ale pomalý shaolin. Říkával: „Zase pomalu shaolin? Kdy budeš cvičit taiji?“ Celý život jsem cvičila shaolin – tvrdý, rychlý styl, tak bylo dost těžký začít cvičit jinak. Šlo to pomalu. Teď už ale cvičím taiji dlouho a jak cítím energii uvnitř, úplně se to otočilo. Taiji cvičím 20 let. Posledních 5 let cítím čchi mnohem lépe nežli předtím.
V roce 1998 jsem učila ve Stromovce. Zrovna jsme dělali čchi kung, pohyb roztažení křídel. Najednou jsem cítila, jako by mi odletěla ruka. Chvíli jsem nevěděla, co se děje, a myslela, že dělám něco špatně. Nebyla jsem si jistá, jestli mám cvičit dál. Můj mistr tu nebyl, abych se ho mohla zeptat. Pak jsem vše změnilo a já jsem začala cítit, jak to funguje uvnitř. Tehdy jsem pochopila, co v taiji znamená „uvolnit se“. Osm let trvalo, nežli to přišlo.
Mistr Zhu Tiancai i můj otec říkali, že mám sílu v těle a že umím čchi kung, ale že tu sílu neumím pustit ven. Každý učitel taiji ti řekne: „Uvolni se.“ Ale jak se uvolnit, co to znamená, to musí člověk zažít sám. Teď už tomu rozumím.
Někteří lidé se leknou, když zjistí, kolik času zabere cvičení taiji. Jak často by podle Tebe měli lidé cvičit?
ZH: Každý den alespoň ráno a večer. Ráno před tím, nežli jdou do práce. Můžou trochu běhat, trochu cvičit. Stačí 15 – 20 minut. Potom zvládnou klidně celý den pracovat a cítí se dobře. Když večer přijdou domů, zacvičí si a bude se jim dobře usínat.
V Číně je běžné cvičit ráno a večer. Když v Číně vstaneš v šest hodin ráno a jdeš na svoje místo v parku, už je obsazené. Lidé cvičí různé věci, ale všichni dělají alespoň něco. Večer to samé. Nikdo nechce zůstat doma a koukat s pivem na televizi. Všichni jdou ven.
„Jeden den tvůj mistr, celý život tvoje rodina.“
O taiji se v poslední době zajímá hodně lidí a v obchodech se objevuje mnoho knih. Může se z nich člověk učit taiji?
ZH: V mnoha knihách je napsáno mnoho chyb. Když se lidi učí podle knih, je to, jako by nepotřebovali mistra. Jedině pokud máš dobrého mistra, budeš se zlepšovat.
V Čechách si hodně lidí nechá říkat „mistr“. Jak ale člověk pozná opravdu dobrého učitele taiji?
ZH: Číňané to poznají rychle. Rozumí kultuře, kouknou a vidí. Evropané nerozumí a často je jim i jedno, kdo je učí. Prostě vidí, že někdo cvičí taiji, a už si myslí, že také umí učit. V Číně o sobě navíc nikdo neřekne, že je dobrý učitel. Je na studentovi, aby o svém mistrovi tvrdil, že je nejlepší.
Základy taiji jsou pro každého stejné, ale když člověk vydrží a cvičí dlouho, liší se v tom, jak cvičení pochopil. Já už učím shaolin a taiji 30 let, od svých osmnácti. Za tu dobu jsem se naučila dívat. To je také zvyk. Rychle vidím, jaké kdo má tělo, jestli je vysoký, malý, silný nebo slabý. Každý člověk cvičí jinak. Každý má svojí sestavu, svojí cestu.
Sám jsem odešel z několika škol, protože jsem měl výhrady k tomu, jak se v nich taiji učilo. Myslím, že mnoho lidí má podobnou zkušenost. Chtějí cvičit taiji a přemýšlí, podle čeho si vybrat dobrou školu. Jak to mají poznat?
ZH: To lidé musejí cítit sami. Je možné, že o mně si také někteří myslí, že necvičím dobře. Už jsem slyšela i to, jak někdo říká, že kung fu musí cvičit muž, a ne žena. V Číně je úplně jedno, kdo cvičí. Důležité je, jaké má kung fu. Jakoby žena měla pouze sedět doma, vařit jídlo a hlídat děti!
Před několika lety se Ti narodila dcera. Jak porod ovlivnil Tvojí praxi učitele?
ZH: Když jsem měla Lulu, dost se změnilo moje cítění čchi. Hodně se zlepšilo. Vím, že teď musím hodně učit, ale je těžké to předat.
Před patnácti lety jsi emigrovala do Čech. Jak se Ti tu učí?
ZH: Češi sice nerozumí čínsky, ale stále jsou lepší než Číňani. Chtějí cvičit. Ale Číňani? Když jsou malí, rodina nebo mistr je hlídají, aby cvičili. Když vyrostou, nikdo je nehlídá a už téměř nikdo necvičí. Jedině staří lidé, protože mají takový zvyk. Ale tady? Mladí, staří, všichni se zajímají o čínskou kulturu. Chtějí cvičit a chtějí rozumět. To vůbec není samozřejmé! A když cvičí, postupně půjdou nahoru a budou cvičit dobře. Lidi tu jsou vytrvalí, někdy až tvrdohlaví.
Samozřejmě i tady jsou lidé, kteří přijdou, chvíli si zacvičí a pak je to přestane zajímat. Takové ale najdeš všude. Málo lidí chce opravdu cvičit dobře. Stejně jich je tady víc než v Číně. Všechno se teď vyměnilo. Číně se líbí evropská kultura a tady se zase cvičí taiji a pije zelený čaj. V Číně je teď v oblibě tanec. Tam, kde se dříve cvičilo taiji s vějířem a mečem, se hraje hudba a tancuje.
Vracíš se každý rok do Číny. Chybí ti Tvoje rodná země?
ZH: Ano, každé léto tam jezdím. Čína je úplně jiná nežli Evropa. Ve srovnání s Čínou jsou Evropané studení jako hadi. V Číně se všichni chovají jako kamarádi, jako rodina. A to někdy stačí málo, jenom trochu smíchu, aby bylo cítit, že lidé jsou si blízcí. Evropské distanci nerozumím. V Číně také student všechno kupuje mistrovi. Mezi mnou a mým mistrem to funguje také tak. Učil mě před dvaceti lety, ale do teď kupuji v Evropě pro jeho rodinu věci, které se v Číně nedají sehnat. V Číně se říká: „Jeden den tvůj mistr, celý život tvoje rodina.“
Proč jsi přijela zrovna do Čech?
ZH: Otec mi řekl, že lidi v Čechách jsou hodní. V Číně známe dobrého vojáka Švejka. Film s Rudolfem Hrušínským. A taky Krtečka. Za komunismu spolupracovalo Československo s Čínou. V našem městě byla továrna s těžkými stroji. Když se otvírala, lidé z Čech nás přišli učit. Můj táta s nimi pracoval. Vždycky mi říkal, že v Čechách jsou lidé velmi dobří. A je to skutečně tak.
otázky pokládal a odpovědi jazykově upravil Jan Puc
Slovníček:
feng shui – čínská nauka o vztahu člověka a jeho životního prostředí
kung fu – V širším smyslu znamená jakékoli umění související s člověkem, v užším významu pak znalost bojového umění. „Mít kung fu“ se běžně užívá ve významu něco „mistrně zvládnout“.
čchi kung – cvičení (kung = umění) rozvoje vitální energie čchi
